Reklama
 
Blog | Miroslav Kodet

Jak jsem se stal komunistou aneb Vinnetou nebyl Komanč

To bylo tak: jednoho rána jsem vstal, šel do koupelny - a ze zrcadla na mě zírá komunista. Měl krhavé rudé oči, červený nos a byl trochu podobný Kájovi. Marxů. To poslední díky rozcuchanému a delší dobu nestříhanému plnovousu.

Uvedené bolševické příznaky nevznikly jenom jako následek nemírného požívání alkoholu, probdělé noci a zanedbané péče o vlastní vzhled. Střádalo se to ve mně delší dobu, jako když čeští miliardáři poctivě skládají své úspory, korunku ke korunce, zálohovanou láhev k zálohované lahvi, štupujou fusekle – a pak najednou hop, je tu Bakala. Nebo třeba Kellner, ten by mohl štupování vyučovat na rodinné škole.

Jakožto komouš jsem pořád ještě nedopadl nejhůře, mohl ze mě být třeba teplouš nebo pedouš, nejraději bych ale byl kapouš, v Monte Carlu bych si užíval peněz ze zálohovaných lahví a ojebával bych /obrazně řečeno/ hejno vystresovaných manažerů, metrosexuálů Žaludova typu.

Přitom můj osobní politický vývoj nijak nenasvědčoval tomu, že se stanu rudokožcem. Právě naopak. Nebyl jsem u nich dobře zapsán, což je eufemistický popis toho, že mě dvakrát vyrazili z práce pro politické žvanění. Poprvé začátkem sedmdesátých let, při politických prověrkách tzv. pracující inteligence. Dělníky se prověřovat neodvážili, dílem proto, že by je poslali do prdele, dílem proto, že z házení lopatou nejde sesadit na nižší pozici.

Reklama

To bylo tak, milé děti: po onom slavném Pražském jaru se převlékaly kabáty, jako ostatně v této strdím páchnoucí zemi každých dvacet let, někdy i častěji. Napřed moji dnešní soudruzi vyhodili ze strany a tím pádem i ze zaměstnání třetinu svých partajních kolegů, skoro půl milionu členů, a potvrdili tak jinou moji teorii, totiž že jedna třetina Čechů jsou jakžtakž poctiví a slušní lidé a dvě třetiny hajzlové. Když si zchladili žáhu na svých, nesatčilo jim to a jak byli rozjetí, dochladili si ji na nestranících, tedy i na mně.

Neschválil jsem tenkrát prověrkové komisi okupaci. Oni si z toho nic nedělali a protože jsem navíc „na vysoké škole byl zasažen Šikovým učením“, udělali se mnou krátký proces. V okruhu dvaceti pěti kilometrů od okresního města jsem nesehnal práci.

Podruhé mě vykopli na podzim v osmaosmdesátém, protože jsem písemně sdělil ústřednímu výboru, že jsou kokoti, když mlátí demonstranty. Takhle jsem to přesně nenapsal, ale podobný význam to mělo. Do čtrnácti dnů jsem byl přebytečný, ale protože už byli v posledním tažení, tak jsem v dalších čtrnácti dnech seděl na lepším.

S tímto politickým profilem by se předpokládalo, že se stanu horlivým antikomunistou. Nestalo se tak, poté, co se horliví občanští fóristé začali profilovat jako stejné nebo ještě horší svině, než byli jejich bolševičtí předchůdci.

Zkrátím to. Po zločinném rozkradení státního majetku a po té špíně a lhaní, která se valila z tlam a novin nových mocipánů, jsem zůstal stranou a jenom kriticky glosoval nové poměry. Poté, co mě za  glosování, popírající krásu Klausovy celostátní defraudace, vyhodili ze dvou periodik (coby externistovi přestali otiskovat mé pravidelné a letité týdenní rubriky), pak že se dějiny neopakují, jsem pochopil, že diamanty a charakter českého člověka jsou věčné.

A jak si tak soukromě glosuju současné události na svých blozích, posmívám se hloupým a neschopným pravicovým vládám a jejich ještě hloupějším příznivcům, nadávají mi napadení do komunistů. Je to divné, protože komunisty nikterak nechválím, naopak, nebyl jsem s nimi zadobře, jak nahoře doloženo, a velmi ostře odsuzuji hrůzy stalinismu, násilnický a nedemokratický charakter komunistických režimů s jejich dinosaurovitým charakterem národního hospodářství a upíráním základních lidských práv, ale podle mých kritiků se tím, že se mi hnusí současný hnusný režim, stávám komunistou.

Tak se polepši, pravicová vedoucí sílo, snaž se víc, ať nemusím konstatovat, že v řadě oblastí je dnešní režim horší, než byl ten komunistický! Je to jenom na vás, abyste se chovali lépe, vedli zemi k prosperitě a ne ke katastrofě, abyste se přibližovali a nikoliv vzdalovali civilizované západní Evropě!

Oni to jakoby neslyší a melou si svou. Jsi komouš, lůzr a nemajetná socka, neumíš se o sebe postarat a buď rád, že jsme ti reálnou hodnotu důchodu snížili v posledních osmi letech jenom o čtvrtinu, taky ti nemusíme dát nic, protože čo bolo, to bolo, co jsi nám zaplatil, to se nepočítá a terazky jsme proreformně metrosexuálně neoliberální.

Když vám někdo pořád vtlouká do hlavy, že jste komanč, tak si po čase začnete připadat, chtíc nechtíc, trochu jako Vinnetou. Nebo alespoň jako Hátatitla.

No a pak jsem si udělal testík, volební kalkulačku.

Tragédie.

Shoda v osmdesáti čtyřech procentech s KSČM, jasně na prvním místě. Sociální demokraté, které jsem doposud vždy volil a s jejichž programem jsem více nebo méně souzněl, kdesi na pátém místě. Na posledním, jaký to div, ODS.

Takže vás prosím: neříkejte mi, že jsem komouš, já už to vím, je to jako kdybyste jezdili do Vatikánu a na Svatého Otce křičeli, že je papež.

Svůj hlas dám v těchto volbách KSČM a zkusím se k nim přihlásit.

Trochu se ale bojím, že mě nevezmou, že jsou ještě dnes uraženi. Že mi nezapomněli onu nešťastnou záležitosti s těmi kokoty.

 

(Diskutovat pod článkem je možné – po schválení prvního komentáře – ZDE.)