Zvrzat poslední volby tak, jako se to podařilo jemu, na to musí být talent skutečně mimořádného rozměru. Pravice totiž ve svém zločinném protilidovém tažení přešla od amorálních praktik k otevřeně zločinným, podnikatelé si vytírají se zákazníky i se zaměstnanci kdeco, státní správa, napěchovaná exponenty pravice (bolševické termíny někdy padnou jako ulité) a neteřemi a synovečky pana ministra a jeho náměstků, zprasila na co sáhla, chování úředníků a jejich parazitární nečinnost dostoupily vrcholu. K tomu stejně nečinná a drze líná policie a zcela promodralá a neschopná justice.
Toto je obraz celého polistopadového vývoje, v posledních osmi letech ale silně akcelerovaný.
Zdálo se tedy, že levice musí předčasné volby vyhrát, a to drtivě, neboť toto nevyužít je zločin. Pak ale přišla série naprosto nepochopitelných kiksů a zcela zhudlařená kampaň – a namísto hodů přišlo rovnou diaré.
Bohuslav Sobotka nevypadá ani se nechová jako státník, do jehož rukou by občané rádi svěřili své osudy. Vypadá srandovně, je nejistý, pokud někdy pronáší rádoby silácké projevy, je vidět, že se do toho nutí, že to hraje. Točí kolem dokola předem naučená klišé, jeho projev není bezprostřední. Lidé to cítí a nemají to rádi. Pokud by nejistý zjev spojil s promyšlenou a razantní politikou, nevadilo by to tolik. Jenže – jak razantní byl BS v průběhu tohoto roku?
Po pádu Nečasovy vlády prohlašoval, že chce rozpuštění sněmovny předčasné volby. Což o to, to jsme chtěli všichni, on ale k tomu prohlásil, že ČSSD natolik preferuje toto své řešení, že se nebude ucházet o premiéra nové vlády pro zbytek volebního období. A nepodpoří Rusnokovu vládu A chceme rozpuštění sněmovny. A pak najednou podpoříme Rusnoka. A stojíme o jmenování vlády s premiérem z ČSSD. Pal, nepal. Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji. co jsem slíbil.
Ten předčasný a zcela zbytečný žvást, že ČSSD neusiluje o premiéra, beze zbytku využil Zeman při jmenování Rusnoka. Pravil, a osladil tak Sobotkovi jeho politickou hloupost, že by jinak samozřejmě jmenoval premiérem předsedu nejsilnější strany z posledních voleb, ale když ten o to nestojí… Jak silná by byla pozice ČSSD, kdyby do voleb nastupovala s ministerským předsedou a s prvními vyvezenými kolečky hnoje, který tady zůstal po Nečasově a Topolánkově vládě, s nezdolným Schwarzenbergem, o Kalouskovi nemluvě?
O volební kampani jenom krátce: podle Haškova tvrzení její vedení zcela převzal Sobotka, namísto kolektivního vedení vystavil svoji pleš, tedy by měl nést plnou odpovědnost i za takové nesmysly, jaké se objevily v jejím závěru. Pokud se ČSSD domnívá, že nezaměstnaní budou uklízet domácnosti svých šťastnějších spoluobčanů a všichni budeme spokojeni, tak tohle mohl pustit do oběhu jenom pitomec.
A pak přišel puč, pučíček, pučičínek. Odkdy však je svobodné usnesení předsednictva ČSSD (aby Sobotka uchopil klobouk) pučem? Od té doby, kdy se to médiím hodí do krámu. Situaci zdramatizovala zapíraná schůzka pučistů s prezidentem v lánské oboře, na posedu. Noviny se dohadují, co se tam asi projednávalo a domnívají se, že vystoupení z NATO a připojení státu jako jedné divize ke Gazpromu.
Ale kdepak, na programu schůzky, kterou trochu rušilo troubení jelenů, byla jediná otázka: „Pokud svrhneme Sobotku, jmenujete, pane prezidente, premiérem nové vlády Haška? Nebude vám scházet ten široký ozbrojený úsměv?“
Pan prezident odpověděl: „Ale vůbec mi scházet nebude, naopak, udělali jste mi, klucí milionový, velkou radost. Připijme si na váš úspěch!“
A pak si připili ještě několikrát, takže když slézali po žebříku dolů, uklouzla na předposledním šprinclíku Milošovi noha.
A my jsme vyřešili i záhadu zraněného kolena.
(Článek byl poprvé uveřejněn ZDE a na této adrese je možno i k článku diskutovat a tady budou zveřejňovány i všechny mé další texty, na Respektu končím, protože byl bez vysvětlení stažn z homepage můj další článek.)