Reklama
 
Blog | Miroslav Kodet

Tříkrálové úchylky

Americký vidlák (po jejich redneck) si hodil hnáty na stůl v pracovně Nancy Patricie Pelosiové, pak jí zabavil nějaký dopis (na otázku reportéra, proč krade, odpověděl, že dopis neukrad, protože jí tam za něj dal čtvrťák) a nechal na stole vzkaz: „Byl jsem tady, ty krávo!“ Už ho mají a sedí. Demokrati – kromě smilnění s doutníkem – nemají pochopení pro jemný humor.

Toto se stalo před rokem. Dnes je v Bílém domě Joe a smolí odpověď na Putinovo ultimátum. Doufejme, že nebude znít „Seit 5:45 Uhr wird jetzt zurückgeschossen“.

U nás před rokem vládli také tři králové. Černý vzadu (komunisti) dnes v parlamentu už nezasedají, jejich pracovny vydezinfikovány a znovu vysvěceny. Militantní antikomunisté tvrdí, že tam přece jenom nějaký smrad ještě zůstal. Což ovšem nemusí mít negativní konotace, jistá podnikavá dáma vydělává hříšné peníze tím, že prdí do skleniček a ty prodává. Podnikatelský záměr  obdivu vskutku hodný, napřed ovšem musíte mít v řadách odběratelů úchyláky, kteří zatáhnou rolety, udělají si intimní atmosféru, svíčky a tak, pomalu otevřou a přivoní…

Dnes vládne králů rovnou pět, když ovšem i ti tři jsou ažaž. Doufejme, že díky spojenému působení pětičlenné menažerie nebude výsledkem český vidlák, co si hodí hnáty na stůl paní Pekarové, časy jsou ale skutečně bouřlivé.

Když už jsme u šikovných podnikatelských záměrů, před léty si tři podnikaví mládenci založili zasilatelský obchod, který obchodoval s použitými dámskými kalhotkami. Několik kamarádek pro ně nosilo několik dní kalhotky, potom (samozřejmě nevyprané) dílo odevzdávalo a vlastní činnost těch vykuků spočívala pouze v tom, že to neprodyšně zabalili a odeslali na adresu zákazníka. Za tučný peníz, samozřejmě. Další děj viz u skleničky s prdy.

Pro nostalgiky se zjevila jistá naděje, že komunistický duch bude ve sněmovně i přes vysvěcení zachován, to když se členka strany pirátské přihlásila ke komunistickým idejím. Možná by si paní Konečná mohla založit ten byznys se skleničkami, když se ukazuje, že socialistický světonázor hned tak nezahyne. (Předpokládám, že o produkty od Vojty by zájem nebyl.)

Má to však háček: esenciální nepoctivost kapitalistického výrobního způsobu se projevila i v obchodě s kalhotkami. Zájemců bylo tolik, že vynalézavým podnikatelům nestačily kamarádky dodávat polotovar, tedy si začali vypomáhat falzy: na kalhotky patlali směs oleje ze sardinek, octa a nejsem si už jist kečupem. Proti jistotě desetinásobku to bylo ovšem ještě relativně slušné podnikání.

Od Tří králů z Nového zákona (prý to ale byli mudrcové a navíc v počtech až dvanácti mužů, tedy genderově hrubě nevyváženo) jsme se dostali až k úchylkám. Není divu, vždyť i po nich poptávka roste a člověk si nemůže být jist ničím. Například i já se dnes cítím jako Alenka v říši divů.

 

Reklama