Pražští krasoduchové, tak odlišní od zbytku národa, vidí už dvě desítky let jediné východisko z problémů. Nikoliv, nevyhrnou si rukávy a nepustí se do práce, jak by se slušelo každému, jemuž teče do bot. Oni v takové situaci vydávají prohlášení, výzvy k národu. Apelují na ostatní normální občany: je ohrožena naše dvouprocentní nezaměstnanost, jsou ohroženy naše více než třicetitisícové průměrné platy, je ohroženo úplně všechno, nepřipusťte to!
Do čela mobilizačního hnutí se postavila dvojice novinářů z Reflexu. Predátor kvalitní žurnalistiky Šafr a jeho poskok Marek Stoniš, „kritik všeho levicového a jeden ze zakladatelů České společnosti Ronalda Reagana“. Ten druhý není Pražák rodem, ale Bánik, pyčo. Někdy to vyjde nastejno.
Jako svůj hlavní úkol vidí zastavit Zemana. Rozumějte, oni neviděli žádný důvod zastavit Klause, když si dělal z ústavy trhací kalendář a pak si s ní vytřel při amnestii. Oni neviděli žádný důvod zastavovat Nečase, když se svou vládou zločinců a korupčníků likvidoval zbytky civilizovaného státu. To se jim všechno líbilo, jako by se to líbilo Ronaldovi a Margaretě, dvěma slavným alzheimeristům. Oni chtějí znemožnit návrat k poměrům alespoň trochu připomínajícím kulturní západní Evropu.
„Posledních šest měsíců změnilo Českou republiku. Naše země čelí krizi, která ohrožuje zastupitelskou demokracii a liberální duch veřejného života.“ Takhle by to určitě viděl i okresní hejtman a neviděl by, stejně jako autoři výzvy, že posledních sedm let změnilo Českou republiku. K horšímu. Jenom na okraj, pokud vidíte ohroženou demokracii, vy dva poručíkové Dubové, a kus dál říkáte, že „Radikální uplatňování tzv. vůle lidu nepřináší lepší demokracii a více svobody,“ potom jste zapomněli školní látku: demokracie je vláda lidu a její radikální uplatňování tedy přináší i více demokracie.
A následují žvásty v obrovském výběru: víte, co je „… tristní výsledek čtyřiadvacetileté cesty české demokracie z područí komunistické totality?“ No přece Zemanův převrat v ČSSD, to by nikdo neuhád.
A apely na soudce, aby zůstali stále tak pěkně modří a propouštěli Knetigy, Drobily, Drábky, Šnajdry, Tluchoře a dávali pravičákům zpátky výtěžky z lupu (Alexander) a zamítali všechny stížnosti na porušování práv zaměstnanců a nejchudších. A apel na novináře, aby zůstali i nadále tak modří jako doposud a dál byli věrní své goebbelsovské pravičácké propagandě.
„Voliči, jděte volit a volte demokratické strany!“ Které to jsou? To už dva strážníci demokracie neříkají, je to však nasnadě: demokratickou stranu občanskou, demokratickou stranu knížecí. Dva skutečné hnusy české politiky. „Jakkoli tradiční politické strany utrpěly svými chybami na pověsti, jejich role je do budoucna nezastupitelná.“ Neboli: ony mohou přivést hospodářství do těžké dlouhodobé krize, nadělat během sedmi let více než bilion státního dluhu, rozkrádat státní rozpočet ve zkorumpovaných zakázkách, pomlouvat republiku a jejího prezidenta v zahraničí, ze společnosti udělat vzájemně se nenávidějící štvance, obávající se o svou existenci, razantně snížit životní úroveň těm nejchudším a razantně zvýšit zisky nejbohatších, ale podle dvou skutečně nejprofláknutějších novinářských šmoků je nutné je volit, protože jejich role je nezastupitelná.
A pod výzvou dvou s minulými pravicovými vládami zcela svázaných a zkompromitovaných novinářů obvyklá dávka podpisů stejně profláknutých pravdoláskařů. A také jeden strojvedoucý. Tihle už bábu nepřemluví.
Národ volá chceme práci
továrny se nevyplácí
v dolech se nefárá
a v takové situaci
zazní fanfára
Že přišel
spásonosný osel
už se věří oslovi
jen když nás ten osel
hlučně osloví
(V&W)
Někdy bývají dva.