Plaz využil prvních slunečných dnů, hbitě přeplaval Vltavu, brrrrrr, to studilo, potom plavební kanál, brrr, trochu méně, dál postupoval skrze tenisové kurty, ploty se jednoduše prokousal. Zde došlo k prvnímu incidentu z mnohých, s tenistkou, které ukousl ruku, včetně rakety. Sportovkyni se nelíbilo, že na povrchu antuky vytváří hluboké ťápoty s doprovodnou rýhou od ocasu a chtěla, aby to po sobě uklidil. Ta už bekhend po lajně ani cross nezahraje.
Prošel ulicí Za Císařským mlýnem, přes kanály Malé říčky pronikl do Stromovky a v Zeleném rybníku uspořádal mimořádný výlov. Chvíli uvažoval, že by na velvyslanectví Ruské federace požádal o politický azyl, pak ale usoudil, že by to bylo z bláta do louže.
Plazil se Korunovační, do tunelu, a cestou prokousával automobilům v kolonách pneumatiky. Jen tak, z chuligánství. Lépe mu šly zimní, kvůli měkčí směsi, letní ale zase vydávaly pšouknutí, které se reptilii líbilo.
Poničil i pneumatiku policejnímu vozu, jehož osádka kontrolovala lékárničky. Policisté chtěli krokodýla pronásledovat, zatknout a obvinit z útoku na orgán, protože by ale museli pěšky, upustili od toho.
Poté odbočil doprava, na nábřeží Edvarda Beneše, broukal si přitom „Po řece Vltavě plave krokodýl“, do vody se však už neodvážil.
Dostal se ke Strakově akademii. Prokousal se blokádou aktivistů, překonal i policejní kordon. Policisté použili chvaty a donucovací prostředky, jakož i na výtržníkovi prováděli další úkony trestního řízení, jenže netušili, že ho to jenom příjemně šimrá, protože je pancéřovanej.
Pronikl do budovy, kde však konečně narazil a jeho řádění učiněna přítrž. Zneškodnila ho vedoucí sekretariátu předsedy vlády. Krokodýl, poté, co se probral z bezvědomí, prohlásil, že to bylo jako kdyby ho podupalo stádo koní.
Bilance jeho pochodu a plavby Prahou byla děsivá: tři ukousnuté ruce, dvě nohy (posvačeny), řada zničených pneumatik a zneuctěné policejní síly. Toto samozřejmě neuniklo pozornosti investigativců, kteří se ptali, jak je tohle možné.
Ředitel zahrady prohlásil, že propuštění krokodýla bylo aktem milosrdenství, odměna za dvacetileté dobré chování omilostněného a že mu to umožnuje provozní řád ZOO. A že to bylo jenom jeho rozhodnutí a že mu do toho nikdo nebude kecat.
Právník zoologické zahrady, přezdívaný příhodně Kocour, pravil, že s tím nemá nic společného, že jeho verze propuštění krokodýla byla jiná, oslnivě krásná, že by se však musela provést s chirurgickou přesností.
Ekonomický náměstek ředitele vyhlásil, že s tím také nemá nic společného, ale že to stejně bylo nutné, protože plaz „neúnosně žral“.
Náměstek pro vztahy zvířat a návštěvníků se samozřejmě dušoval, že s tím nemá vůbec, ale vůbec nic společného, že se však ukázalo, že většinová společnost není dosud připravena integrovat krokodýla a že postup paní Nagyové mu připadá diskriminační.
Toho se chytilo ministerstvo zahraničí Spojených států a ve své zprávě pro kongres poukázalo na to, že v České republice přetrvává přezíravý postoj veřejnosti ke krokodýlům, kteří jsou nuceni žít v ghetech zoologických zahrad.
Ještě že je to všechno vymyšlený…