„Mýliti se je lidské,“ říká svému konkurentovi ve filmu Někdo to rád horké mafiánský bos (jmenoval se Kamaše alias Psí Dečka, ten konkurent), a to těsně předtím, než ho nechá odprásknout samopalníkem, co vyskočil z velkého dortu. Bylo to zvlášť kruté, připravíte si bříško na sladké, na dortík, a místo toho v něm máte dírku.
Mýliti se v politice je špatné, protože si zahráváte s osudy lidí (na což politici rádi zapomínají) a každá chyba stojí občany minimálně peníze, mnohdy i budoucnost.
Prezident jednoho velkého automobilového koncernu zastával známou zásadu: vedoucím pracovníkům se za jedno chybné rozhodnutí hlava nestíná, nesmí to však být chyba tzv. triviální, zjevná, a hlavně se nesmí opakovat.
Chyby tohoto druhu předvádí jak na běžícím pásu Česká strana sociálně demokratická a její předseda Bohuslav Sobotka. Jeho postoje a vyjádření z posledních tří let (a posledních měsíců zvlášť) svědčí o vůdci slabém, kolísavém, nepřesvědčivém, který páchá přesně ty neodpustitelné chyby, o kterých byla řeč v předcházejícím odstavci.
Po pádu Topolánkovy vlády se ČSSD (ještě pod Paroubkovým vedením) vyděsila melčákovskou šarádou ústavního soudu, která odsunula volby o téměř rok, z mimořádných na řádné. Proč se ČSSD nebyla schopna dohodnout s ostatními stranami a s Klausem na společném postupu a nešla do tvrdého střetu s Rychetského ansámblem? Vždyť nic nemohlo zabránit konání mimořádných voleb v termínu 2009, pokud by strany trvaly na své změně ústavního zákona, ostatně v minulosti již jednou použité? Kolik má Rychetský divizí? Už tohle ucuknutí šlo na vrub sociálním demokratům, poškodilo jejich pověst a vymstilo se jim u řádných voleb 2010.
V tomto dosud nerozpuštěném parlamentu si trojkoalice vytírala s ČSSD kdeco. Proč se Sobotkovci nebyli schopni postavit na rázný odpor? Ve chvíli, kdy pravičáci arogantním až surovým způsobem oklešťovali sociální práva a ohrožovali budoucnost lidí i společnosti (důchodová reforma, církevní restituce) se levicoví politici nesmí spokojit s krasořečněním ve sněmovně, ale – vzhledem k tomu, že pravice nehledala ani sebemenší shodu v klíčových zákonech – musí praštit do stolu, odejít ze sněmovny a třeba i řadu měsíců její práci blokovat. Když to uměli naši předci za Rakouska-Uherska ve století devatenáctém, proč to neumí sociální demokrat ve století jednadvacátém?
Pravičácké vlády okleštily příjmy státního rozpočtu o desítky miliard ročně a tyto prachy nacpaly do kapes těm nejbohatším podnikatelům. Jak je možné, že sociální demokraté a jejich vedení se aktivně nezúčastnilo (když už sami nejsou schopni dostat lidi do ulic) protestních akcí proti zločinné sociální a protizaměstnanecké politice pravice?
Počínání Bohuslava Sobotky za nynější krize by mohlo omluvit jediné: na svém postupu byl s prezidentem domluven a pro veřejnost sehrál divadlo s odmítáním převzetí úřadu premiéra. (Pro méně nadané: Sobotkovo odmítnutí jmenování premiérem umožnilo Zemanovi jmenovat úřednickou vládu a v konečném efektu tak dostat pravičáky k předčasným volbám. Ocitli se totiž mezi dvěma mlýnskými kameny, Rusnokovou vládou, která jim začala tahat kostlivce z šatních skříní, a Zemanem, který by jim záchranu v podobě jmenování Němcové nikdy neposkytl.)
Pokud domluven nebyl, což si myslím, a ze šlamastyky způsobené vlastním neodpovědným a naprosto zbytečným pindáním (nechci nominaci, chci nominaci, nepodpořím Rusnoka, podpořím ho, pal, nepal) vyvázl jenom díky notně unavené Štěstěně, pak není politikem, který by mohl vést velkou a pravděpodobně i v budoucnu vládní stranu. Toto podezření posílilo Slávkovo chování po hlasování o důvěře, kdy zářil štěstím poté, co mu Kalousek vytáhl trn z paty souhlasem s rozpuštěním sněmovny. On nikdy neslyšel o poker face, nezbytné to výbavě každého politika?
To je velmi zajímavý moment, to náhlé otočení TOP09 na obrtlíku. Jedna možnost je, že selhal Kalousek, nevydržel s nervama a položil se, nenávist vůči Zemanovi převážila nad prospěchem vlastní strany. Vždyť volby v říjnovém termínu znamenají pro pravici téměř jistou smrt, zatímco jarní termín 2014 jim dával naději na zotavení. Druhou možností je, že kalkuluje s rozložením ODS, jejím totálním a zaslouženým ústupem do bezvýznamnosti, skrze který se TOP09 stane žádoucí nevěstou pro ČSSD a budoucí vládní koalici.
Myslím, že i tohle je chybná kalkulace. TOP09 nikdy nemůže vystupovat jako žádoucí nevěsta, ale jedině jako žádoucí ženich v podobě mladého, krásného a ztepilého prince. S čírem.
(V letních parnech se můžete osvěžit četbou příhod kocoura Helmuta.)
(Pokud chcete svůj názor k článku formulovat ostřeji, než je v kraji zvykem, můžete tak učinit rovněž ZDE.)